Cesta je cíl. Týden v kamionu.

V létě jsem měla možnost vydat se na cesty trochu netradičně. Svést se v kamionu napříč Českou republikou. A byla to paráda. Pro mně. Pro řidiče je to těžká dřina. Znáte tu písničku "Řidič ten tvrdej chleba má"? zde
Ale chápu ten pocit svobody a volnosti. Jeli jsme od neděle večer do pátku pozdě odpoledne. Čtyřikrát jsme projeli naši krásnou zem od západu na východ. Třikrát jsme vjeli do Německa  a jednou k bratrům Slovákům. Vezli jsme kaučuk, železo, okurky, kočičí žrádlo, rozmontovaný dřevěný domeček. Zastávky jsme dělali na čerpacích stanicích, na odpočivadlech nebo kde se dalo.  Jedli jsme jednou v hospodě a jinak ve spěchu v autě. Spali jsme na sedačce i na lehátku. Sprchovali jsme se za těžký peníze, ale bylo léto a horko. Hodně jsme si povídali, pouštěli muziku. Byla jsem z cesty nadšená. Ale v pátek večer jsem byla na pokraji sil.

A takhle mi to v kamionu slušelo.

 

 

 

 

 

Pohodička pohoda

 

Snídaně v kamionu. Uvařil, nakoupil a naservíroval řidič.

 

 

I romantika byla.

 

 

 

Ve volných chvílích jsem ručně šila základ na polštář. Na fotky se můžete podívat zde

 

 

 

Děkuji P. za nádherný týden.