Tento týden jsem po dlouhé době vyndala svůj starý stroj. Nechtěla jsem, ale musela. Moje čtyři roky stará Bernina si řekla o velkou servisní prohlídku. Prostě na displeji naskočil symbol - zkřížený šroubovák s klíčem. Tak jsem ji poslala do servisu na vyčištění, namazání, seřízení.
Potřebuji, ale došít vnitřní díl kabelky Jane. Proto jsem oprášila svatební dar, který jsem dostala od rodičů v roce 1987. Šicí stroj Veritas - Famula. Tenkrát nebyl moc velký výběr, šicí stroje byly podpultové zboží. Jestli si dobře pamatuji stála kolem 5 tisíc korun. Nemá možnost plynulého nastavení šířky a délky stehu. Má prostě tři druhy rovného stehu a tři druhy entlu. Šila jsem na ní s přestávkami 30let.
Tak jsem ji dnes oprášila. To je ale nezvyk. Nešije se mi na ní moc dobře. Rozjezd není plynulý, chybí mi možnost polohování jehly, podávání látky nic moc. Ze zvyku hledám tlačítko zapošití. Prostě jsem si zvykla na lepší a cesta zpět se mi nelíbí.
Nejsem typ na staré věci. Nemám ráda retro. Obdivuji všechny kdo dávají starým věcem život. Kdo má tu trpělivost a nadšení opravovat staré chalupy, motorky, stroje, rozvrzané gauče. Já když na fotce vidím starou chalupu okamžitě cítím zatuchlinu. A jediné co mě napadne je demolice.
Mám ráda nové věci.
Bernino vrať se brzy. Nutně tě potřebuji.
A jak to máte vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat