V práci jsem dostala lístky do Národního divadla.
Pondělní návštěva divadelního představení byla nádherným zakončením
narozeninového víkendu.
Byli jsme na představení baletu Sólo pro tři. Námět, choreografie
a režie Petr Zuska. Věnováno třem zpívajícím básníkům Brel…Vysockij…Kryl.
Toto představení patří mezi nejúspěšnější představení
baletního souboru. Na program se můžete podívat zde. Mně se představení moc líbilo. Byly to prolínající se taneční obrazy s originální
hudbou. Opsáno z programu :
„Ve smyslu nekonečné oslavy života, nesmiřitelnosti se
špatností, zlem a marností, v rámci svérázného humoru, bezbřehého smutku a
nevyhnutelné samoty.“
Terasa
Byla to moje první návštěva zlaté kapličky. Nevím, proč se
říká kaplička. Když stojíte nahoře na poslední galerii, je to tak úchvatný
velkolepý prostor. Je to tak vysoko, až se tají dech. Naše představení bylo
zadané pro obchodní partnery firem Wago a Sick. Bylo zajištěno občerstvení a otevření
horní terasy. Prolezli jsme naše Národní se skleničkou v ruce od
základních kamenů, které jsou dole pod šatnami, až po onu zmíněnou terasu. A to
bylo schodů. Já v botách na podpatku. Při pondělku jsem měla, ale jednu
geniální myšlenku. Přezout se na schodech Národního ze sandálů do společenských
bot. A pak zpět. Já byla tak šťastná, když jsme šli noční Prahou k autu na
Nový Smíchov. Já v pohodlných sportovních sandálech růžové barvy. Bylo mi fajn a nebylo to jen tím obutím.
Základní kameny
Nahoře na terase
Pohled z první galerie
Žádné komentáře:
Okomentovat