čtvrtek 23. května 2019

Foukání skla a moje milovaná Šumava

Mám ráda Šumavu. Jezdím tam už hooodně let. Za mlada jsme jako svazáci jezdili na Filipku čistit les. Jezdili jsme na Šumavu na houby i na běžky. To ještě fungovaly ROH chaty. Pamatuji i pohraničníky jak z posádky na Kvildě vyjížděli honit narušitele hranic. Byli jsme několikrát na lyžích na Zadově. Jednou jsme dokonce bydleli u trenéra zlaté Katky Neumannové. V penzionu Zvoneček máme pravidelně sraz spolužáků z průmyslovky. Tam přes cestu, jsem viděla vlky dřív než otevřeli vlčí výběh. Na Kvildě jsem byla i na šicím a tvořivém víkendu. Na kole jsem si sáhla na dno a jednou a opravdu jen jednou ujela 70km. Poslední léta jezdíme do penzionu Pupík na Modravu. Jezdíme s holkama ze Sokola, které vůbec necvičí. O to raději s nimi jezdím.

Letos jsme na zpáteční cestě jeli, kvůli uzavírce v Dlouhé vsi u Sušice, oklikou přes Kašperské hory. Tam jsme objevili Kašperskohorský pivovar na náměstí a pokračovali do Řetenic do sklářské huti. Poprvé jsem si vyzkoušela foukání skla. Není to úplná sranda. Stojíte na schůdcích, píšťalu Vám otáčí v puse a prý foukejte. Ještě... ještě. No nebylo kde brát. Ale dobře to dopadlo. Sklenička musí řízeně chladnout, tak Vám ji pošlou poštou. Mám originální památku. Takovou ze Šumavy ještě nemám. Odkaz zde

 
 
Hradlový most Rechle
 
 
 
Tříjezerní slať nad Modravou
 
Cesta ze slati kde je vpravo krásně vidět původní linie železné opony
 
Klostermannova chata, který patřila všem škodovákům
 
Křížek nad chatou
 
 
 
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat